Římskokatolická farnost
sv. Matouše

email: farnostdolany@gmail.com
více informací o farnosti

Vojtěch P. Vojtěch K. Koukal
administrator (farář)
tel.: 731 621 280
vojtech.koukal@seznam.cz

Tomáš P. Tomasz G. Przeczewski
kaplan
tel.: 731 621 281
polsko222@seznam.cz

Farní kancelář

sr. Alžběta J. Ambrožová
tel.: 739 092 799
farnostdolany@gmail.com

Pravidelné bohoslužby:
neděle10:00
pondělí18:30
čtvrtek18:30
adoracekaždý čtvrtek od 14:00 do 21:00
svátost smířeníkaždý čtvrtek 2 hodiny přede mší svatou
pondělí a neděle – 20 minut přede mší svatou
nebo po domluvě s knězem i jindy
Víra, křesťanství, náboženství Pastorace BibleNET CHO Alfa

Farní Evangelizační Buňky (FEB)

Farní evangelizační buňky jsou nástrojem, jak vykonávat běžnou pastoraci a činit z ní pastoraci evangelizační. Je to také jedna z forem, jak učinit laiky konkrétně spoluodpovědné za život farnosti, za její růst, tak jak nás k tomu zve II. Vatikánský koncil i poslední papežové. Tam, kde jsou bratři a sestry z farnosti vedeni ke svědectví o jejich víře, tam nejen pomáhají lidem kolem nich poznat Boží lásku a církev jako rodinu, kde mohou nacházet svůj domov, ale evangelizace je současně vede na hlubinu víry. Je tu kladen velký důraz na rozlišování darů jednotlivých bratří a sester a jejich efektivní zapojení do služby ve farnosti. Kněz z farnosti se setkává pravidelně třeba jednou za 14 dní s vedoucími jednotlivých buněk, tak má echo, co společenství potřebují a podle toho připravuje také katechezi do společenství. Díky tomuto úzkému propojení jsou bratři a sestry ze společenství vtaženi velmi úzce do života a misie farnosti a podílí se velmi konkrétně na jejím růstu. 

Osobní modlitba a eucharistická adorace – základ evangelizace

U metody FEB je osobní vnitřní modlitba a eucharistická adorace základem. Je velmi důležité, aby farnost, která se touží stát misionářskou, postavila na první místo modlitbu a adoraci. Jsou některé velké farnosti v Evropě, kde mají stálou adoraci den i noc (24hodin denně) celý týden.
Prvním ovocem této iniciativy je růst vzájemné lásky ve farnosti, růst ducha společenství a jednoty. Na tom není nic divného, když si uvědomíme, že apoštolové v jejich různosti nacházeli jednotu a postoj služby právě tehdy, když se zdržovali kolem Ježíše. Nebyli ušetřeni důvodů k rozdělení, k žárlivosti, k rivalitě, k urážkám… Bylo zapotřebí, aby zasahoval sám Ježíš a činil z nich jedno tělo - své tělo. Právě když adorujeme jeho tělo za nás vydané, přichází dar jednoty a duch služby.  

Každý má svůj „OIKOS“

Řecké slovo oikos označuje – dům, rodinu, lidi, s kterými máme každodenní vztahy. V systému evangelizačních farních buněk je každý zván evangelizovat svůj vlastní Oikos. Oikos je tvořen – členy mé rodiny, mými přáteli, sousedy a kolegy z práce. Evangelizace je zaměřena právě na tyto lidi z mého Oikos, za něž nesu odpovědnost. Jsem povolán začít tím, že je ponesu každodenně ve své modlitbě. Modlitba za ně doprovází i všechny další fáze cesty evangelizace. Je to tedy evangelizace, která staví na již existujících vztazích, které se stávají místem svědectví. 

Cesta evangelizace ve FEB

1. Služba
Ježíš nás naučil velké tajemství: „Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Mk 10,45) A dodává: „Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.“ (Jn 13,15) Jsme pozváni všímat si lidí kolem nás, být vnímaví k tomu co žijí a na jejich potřeby. Ten, jemuž sloužíme nezištně, v lásce, která nepočítá, se zeptá: „Co ho vede k tomu, že takhle jedná?“ Základem evangelizace je tedy konkrétní láska k lidem kolem nás. 

2. Sdílení
Člověk, který nám důvěřuje se otevírá evangeliu tím, že prochází mostem přátelství, který jsme vystavěli svojí službou. Takto se pak přátelství mohou stát prostorem ke sdílení naší zkušenosti s Ježíšem. 

3. Vysvětlování – objasňování
Tato etapa vyžaduje velkou vnímavost, trpělivost a lásku, s jakou pomáháme druhému překonávat předsudky, pochybnosti a strachy.

4. Důvěra a závazek
Přijde chvíle, kdy můžeme našemu příteli říct: „Ten samý Ježíš, který uzdravil mě, uzdravuje i tebe.“A můžeme ho pozvat, aby odevzdal svůj život Ježíši a vyvolil si ho za svého Pána.
Když pak přijde do buňky, přesvědčí se, že je očekáván a vítán. Věnovat pozornost nově příchozímu, to je Ježíšův postoj. Během navštěvování buňky může bratr nebo sestra pocítit potřebu zapojit se trvale do společenství a stát se jeho členem.  

5. Vstup do evangelizačního farního společenství (buňky)
Buňka je tedy součástí těla farnosti, ve které každá nová osoba nachází své místo. Buňka je místem, kde nově příchozí nachází formaci a je pro něho díky modlitbě, sdílení a službě místem duchovního růstu. Když si nový člen buňky uvědomí dar, který mu Pán dal, bude chtít ze své strany tento dar použít ve službě. Je také pozván, aby si pojmenoval svůj Oikos a přešel z role evangelizovaného do role evangelizátora. V buňce zakoušíme, že jsme společenství, které má roli prostředníka. Buňka se nachází jako prostředník mezi malým společenstvím, kterým je rodina a velkým společenstvím farnosti, a to pro užitek jak jednoho, tak druhého. 

Průběh setkání buňky

Setkání buňky probíhá každý týden trvá cca 1h30. Skládá se z těchto částí:

1. Zpěv a chvála (asi 15- 20min)
2. Sdílení se nad otázkou – co tento týden pro mě Ježíš učinil nebo co já jsem učinil pro něho? (asi 15-20min)
3. Vyučování pastýře – (10-15 min) katecheze faráře je nahraná na nějakém nosiči (např.USB- klíč), kterou poslouchají všechny buňky ve farnosti. Pro každého je k dispozici také text této katecheze, do kterého si může dělat své poznámky.
4. Čas prohloubení a sdílení nad vyslechnutou katechezí (15-20min)
5. Informace- sdělení, aktivity ve farnosti, konkrétní potřeby pomoci…
6. Modlitba přímluvy za lidi z našich Oikos i za lidi vzdálené, kteří potřebují naši modlitbu a které neseme v srdci
7. Modlitba nad bratrem/sestrou v buňce, který o modlitbu žádá na konkrétní úmysl 

Setkání je zakončeno modlitbou Otčenáš, kterou se členové modlí obrácení tváří ven z kruhu jako symbol prosby za svět.  

Cíle buňky

1. Růst v důvěrném vztahu s Pánem
2. Růst ve vzájemné lásce
3. Sdílet Ježíše a svoji víru s druhými – komunikovat ducha evangelizace
4. Vedení k zájmu o farnost a službě ve farnosti a v církvi
5. Poskytovat a přijímat pomoc
6. Připravovat nové vedoucí a rozlišování obdarování a charismat u bratří a sester ve     společenství pro službu ve farnosti a v církvi
7. Prohlubovat svoji víru  

Výhody buňky

1. Je pružná
Poněvadž je buňka malá skupina, může snadno změnit své procedury a svoji funkci, aby se mohla přizpůsobit různým proměnlivým situacím nebo dosáhnout různé cíle. Díky své neformálnosti potřebuje málo pevných operačních schémat. Je svobodná být pružnou, co se týká místa, docházky a času svých setkání.  

2. Je pohyblivá
Buňka jako malá skupina se může sejít doma, v kanceláři, v obchodu nebo na  jakémkoliv místě. Může být tam, kde jsou lidé (kde se něco děje) a nemusí přesvědčovat nově příchozí, aby vstoupili do prostředí jim neznámého. 

3. Je vstřícná
Buňka může projevit velkou ochotu v přijímání lidí všeho druhu. Když je člověk pozván do malého modlitebního společenství, které se jednoduchým a přirozeným způsobem sdílí o životě s Bohem, tato zkušenost dnes mnoho lidí oslovuje a vtahuje do rodiny církve.. 

4. Je osobní
Vztahy křesťanů trpí často „neosobností“. Často jsou příliš rychlé, příliš profesionální, a proto velmi neosobní. Ale v malé skupině se každý sejde s každým, vztahy se uskuteční na úrovni osobní. Toto je důvod, jakkoliv se může zdát paradoxní, díky kterému malá skupina, lépe než jakýkoliv komunikační systém, může zapojit více lidí.
Sdělovací prostředky se mohou dotknout milionů lidí povrchně, ale velmi málo do hloubky. Církev by měla používat všechny způsoby komunikace, které jsou k dispozici. Nicméně, k hlásání Krista, který oslovuje osobně člověka, není nic, co může nahradit osobní vztah. 

5. Může růst
Malá skupina zůstane efektivní, jenom když udrží malý rozměr, může se snadno rozmnožovat. Může se rozmnožovat jako buněčné organismy ve dvě, čtyři, osm nebo více částí podle vitality každé skupiny. 

6. Může být účinným prostředkem evangelizace
Evangelizace, která bude mít lepší výsledky, bude ta, která použije malé skupiny jako základní metodologii. Malá skupina poskytuje nejlepší prostředí, kde může hříšník slyšet jistý a přesvědčivý hlas Ducha Svatého a může se znovuzrodit prostřednictvím víry. Víra je nakažlivá, když je duch solidárnosti upřímný. Robert Raines svědčí: „Viděl jsem v porovnání více životů opravdu obrácených v a skrze setkání malých modlitebních skupin, studia bible a životního sdílení, než v obvyklých organizacích a činnostech institucionální církve.“ 

7. Její vedoucí nepotřebují profesionální přípravy
Zkušenost ukazuje, že vedoucí společenství mohou být formováni v prostředí samotné farnosti, skrze darování se v evangelizaci. Sám život v buňce už je formační. Mnoho farníků, kteří nejsou náležitě vyškoleni, kteří by neměli nikdy možnost řídit pěvecký sbor, učit, ale mohou vést malé společenství.

8. Snadno se přizpůsobí celku farnosti
Malé společenství nevyžaduje radikální změnu v organizaci farnosti. Buňka nevstupuje nějak viditelně do každodenního života farnosti, ale přitom vnáší ducha do jejího celku. Malé skupiny se mohou zrodit, aniž by narušily život společenství, i když zapojení malých skupin do celistvosti služeb vyžaduje někdy malé změny. Buňky pomáhají nasměřovat celou již existující realitu farnosti k duchu evangelizace.