Římskokatolická farnost
sv. Matouše

email: farnostdolany@gmail.com
více informací o farnosti

Vojtěch P. Vojtěch K. Koukal
administrator (farář)
tel.: 731 621 280
vojtech.koukal@seznam.cz

Tomáš P. Tomasz G. Przeczewski
kaplan
tel.: 731 621 281
polsko222@seznam.cz

Farní kancelář

sr. Alžběta J. Ambrožová
tel.: 739 092 799
farnostdolany@gmail.com

Pravidelné bohoslužby:
neděle10:00
pondělí18:30
čtvrtek18:30
adoracekaždý čtvrtek od 14:00 do 21:00
svátost smířeníkaždý čtvrtek 2 hodiny přede mší svatou
pondělí a neděle – 20 minut přede mší svatou
nebo po domluvě s knězem i jindy
Víra, křesťanství, náboženství Pastorace BibleNET CHO Alfa

Svátost eucharistie

"Svatá eucharistie dokončuje uvedení do křesťanského života. Ti, kteří byli povýšeni k důstojnosti královského kněžství a biřmováním mnohem hlouběji připodobněni ke Kristu, se prostřednictvím eucharistie podílejí spolu s celým společenstvím na samotné oběti Pána" (KKC 1322).

Eucharistie je jednou ze tří svátostí spolu se křtem a biřmováním, které uvádějí do křesťanského života. Svátost eucharistie je setkání s Ježíšem, který sám sebe dává člověku. Tím naplňuje slib, že nám bude dávat na naší cestě do Otcova domu své tělo za pokrm a svou krev za nápoj. Takto nás posiluje, protože v tomto nejosobnějším setkání dochází k tomu, že On nám nabízí svoji lásku a vše potřebné k duchovnímu životu a my mu odevzdáváme, všechno, co náš život přináší. Je to nejhlubší spojení, kterého je možné tady na zemi s Ježíšem dosáhnout. Zároveň se hluboce a niterně sjednocujeme mezi sebou navzájem, tak Eucharistie buduje církev.

Bohatství této svátosti vyjadřuje také množství jmen, která se jí přisuzují a která vždy vyjadřují některý její charakteristický rys. Slovo „eucharistie“ pochází z řečtiny a znamená „díkůvzdání“. Toto jméno se dává celému mešnímu obřadu, ale také jen druhé části mše (na rozlišení od bohoslužby slova). Také se používá při označení proměněného chleba – Kristova těla. Když chceme zdůraznit oběť Ježíše Krista i církve, mluvíme o „nejsvětější oběti“. Slova „lámání chleba“ jsou nejstarším označením této svátosti, jak jej používali první křesťané. Výraz „svátost oltářní“ poukazuje na souvislost s oltářem. Také zaslechneme spojení „Nejsvětější svátost“, zdůrazňující výjimečné postavení eucharistie. „Mše svatá“ (z latinského missio – poslání) podtrhuje závěr obřadu, kdy jsou věřící vysíláni, aby se stali Ježíšovými svědky v každodenním životě. Událost, při které Kristus eucharistii ustanovil, nám připomíná označení „večeře Páně“.

Ustanovení svátosti eucharistie je zasazeno do kontextu židovské velikonoční večeře. Ježíš zasedá spolu se svými apoštoly ke slavnostnímu stolu, aby si společně připomněli velký Boží čin: vysvobození vyvoleného národa z egyptského otroctví. Ježíš tak spojuje židovské velikonoce se svým životem. On je ten Boží Beránek, jehož krví jsme my všichni vykoupeni ze smrti a hříchu (srov. Lk 22,14-16.19-20).
Mše svatá není jen aktualizací večeře Páně, ale zpřítomňuje se v ní Ježíšova oběť na kříži. Apoštol Pavel o tom říká: „Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde“ (1 Kor 11,26). Sám Ježíš spojuje večeři na rozloučenou se smrtí na kříži. Mluví o těle, které se vydává, a o krvi, která se prolévá. Při každé mši svaté je přítomen a nekrvavým způsobem obětován sám Kristus, který se obětoval krvavým způsobem na oltáři kříže. Slavíme-li eucharistii, znamená to, že se připojujeme k tomu, co konal Kristus. On své utrpení a smrt vložil do našich rukou. A my tuto oběť svátostným způsobem předkládáme Bohu Otci a prosíme za záchranu pro sebe i celý svět.

Slavení eucharistie

Ke svátosti eucharistie čili ke svatému přijímání může přistoupit ten kdo je pokřtěn, na přijetí této svátosti byl připraven, nežije v těžkém hříchu ani není podroben nějakému církevnímu trestu, který by ho z této svátosti vylučoval, a pokud není svobodný či ovdovělý žije v církevně platném manželství.
Toto jsou jisté právní hranice pro účast na přijímání při slavení eucharistie, které však nemají setřít mnohem základnější skutečnost, že eucharistie je slavením společenství s Kristem a skrze něho slavením společenství s úplně všemi, i těmi nejposlednějšími a nejvyloučenějšími.
Ke svatému přijímání jde člověk zpravidla při mši, které se účastní. Pokud by z nějakého důvodu byla v určitý den na mši dvakrát nebo vícekrát, může přistoupit ke svatému přijímání ještě jednou. Za základní se jinak považuje účast na mši jedenkrát týdně, v neděli.
Před přijetím eucharistie se dodržuje jednohodinový půst od jídel a nápojů a výjimkou léků a obyčejné vody. U nemocných, kterým se eucharistie donáší, tento půst není nutný.
Místa a časy pravidelného slavení eucharistie naleznete např. v sekci Bohoslužby.

Příprava k prvnímu přijímání

K prvnímu svatému přijímání se připravují většinou děti v mladším školním věku.
Pokud byl někdo pokřtěn jako dítě a pak po léta svoji víru nepraktikoval, k prvnímu přijímání se pak připravuje podobně jako ti, kdo se v dospělosti připravují na křest (viz část Křest). Zájemci z řad dospělých se mohou hlásit na faře nebo se spojit s někým z kněží z farnosti.
Pokud někdo víru praktikovat začal a pak se na čas od Boha či od církve odklonil, základním krokem přípravy na nové přijetí eucharistie je pak slavení svátosti smíření (viz část Svátost smíření).