Závěrečný text je strukturován do tří částí (společenství; spoluúčast; poslání). Obsahuje mnoho pozitivních ale i kritických myšlenek, které hledají odpovědi na otázku: Jak prožívat církev opravdu synodálním způsobem, tedy jako společný závazek a spoluzodpovědnost? Hovoří se o komunikaci v církvi, v jednotlivých farnostech, komunikaci biskupa vůči farnostem ale i mezi křesťanskými církvemi navzájem a s občanskou společností.
V textu se mimo jiné uvádí, že dialog by neměl být pouze vyslechnutím ale nasloucháním toho druhého. Je kritizován klerikalismus, který je vnímán jako forma nadřazenosti a používání mocenských nástrojů, a jeho odmítnutí tedy znamená novou příležitost pro přijetí všech, kteří se cítí být na okraji církve, nebo kterým vadí nedostatek transparentnosti a kompetentního rozhodování v církvi.
Důležitým tématem syntézy je otázka spoluúčasti a spoluzodpovědnosti všech pokřtěných v místní církvi (v diecézi a ve farnosti). S tím souvisí potřeba změny v životě a vedení místních společenství. Kněz ve farnosti nemusí být „specialista na vše“, ale mělo by dojít k nastavení forem spolupráce a spoluúčasti tak, aby se mohla rozvinout rozmanitost darů Ducha Svatého celého Božího lidu. Právě tento krok je vnímán jako efektivní reakce na pasivitu značné části členů církve.
V textu se reflektuje také role žen v církvi s tím, že by v rozhodovacích a poradních funkcích v místní církvi měly ženy mít své místo se specificitou svého úhlu pohledu, zkušenosti a charismat.
Syntéza shrnuje samozřejmě také základní poslání církve, což je předávání radosti z Evangelia všem lidem celého světa, poselství naděje a Boží lásky, k čemuž je dle výpovědí účastníků potřeba přizpůsobit prezentaci ze strany církve. V opačném případě hrozí, že se její vlastní terminologie stane nesrozumitelnou, a proto možná bez hlubšího odůvodnění odmítanou.
Celý text národní syntézy je k dispozici ke stažení zde.
